Když se řekne Orient-Express, většině z nás se vybaví záhadná vražda a inteligentní detektiv Hercule Poirot, který ji - jako ostatně všechny předešlé i následující - mistrně vyřeší. V roce 1994 zavítal 'Král vlaků - vlak králů' (jak se Orient-Expressu říkávalo - dříve jím korunované hlavy skutečně cestovaly) poprvé do Prahy. Od té doby je naše metropole čtyřikrát do roka jednou z mála jeho zastávek.

Projekt Belgičana Georga Nagelmackerse - vlak s luxusními goblény, sametovými závěsy a křišťálovými číšemi - se stal skutečností 4. října 1883, kdy se novotou vonící vagóny vydaly z Paříže do Konstantinopole. Na palubě bylo čtyřicet cestujících a cílové stanice se jim podařilo dosáhnout za 67 hodin (tehdy ještě nebyla mezi oběma městy po celé délce železnice, takže se nejelo jen vlakem, ale i lodí).

O šest let později propojil Orient-Express Londýn a Paříž. Z anglického hlavního města byli tehdy pasažéři dopraveni do Doveru vagóny Pullman (známe je i z britské literatury) a po přeplutí Kanálu pokračovali neméně věhlasnými vozy Wagons-Lits. Tak je tomu, považte, dodnes (jen La Manche se zdolává Eurotunelem).

Časem přibyly Orient-Expressu další zastávky. Poté, co začal využívat na cestě do Istanbulu Simplonský tunel (1921) - tenkrát nejdelší na světe (20 km), začalo se mu na této trase říkat Simplon-Orient-Express (na cestách do Benátek Venice Simplon-Orient-Express).

Do oněch dob, kdy patřilo k dobrému vychování navštívit alespoň jednou za čas někdejší hlavní město Východořímské říše Istanbul, zasadila také Agatha Christie děj svého detektivního románu. Vražda v Orient-expresu nakonec proslavila nejen ji, ale i samotný vlak.

Druhá světová válka napáchala na evropských železnicích obrovské škody a vagóny Orient-Expressu rozmetala nadlouho bůhvíkam.

Až přišel rok 1977 a dva z nich se zčistajasna objevily na aukci Sotheby v Monte Carlu. Prezident sítě hotelů Orient-Express James B. Sherwood oba vozy okamžitě koupil. Od toho dne si nedal pokoj, dokud zbývající vagóny Pullman a Wagons-Lits nenašel. Jeho úsilí bylo korunováno úspěchem 25. května 1982, kdy nádherně restaurovaný nejslavnější vlak historie vykonal po letech cestu z Londýna do Benátek (v současné době je nejvyužívanější trasou Benátky - Paříž - Londýn a zpět). Pana Sherwooda stála rekonstrukce 11 milionů liber!

Pro zajímavost - Jamesi Sherwwodovi patří dnes kromě Venice Simplon-Orient-Expressu i British Pullman v Anglii, Eastern & Oriental Express v jiho východní Asii, Great South Pacific Express v Austrálii, luxusní loď Road To Mandalay v Barmě a k tomu celá řada hotelů po celém světě (například na Tahiti, v Botswaně či poblíž peruánského zázraku Machu Picchu).

Orient-Express je proslavený nejen úctou k tradicím a stylovým interiérem, ale především kvalitou služeb, a to do sebemenších detailů. Jakmile nastoupíte do vlaku, ocitnete se v jiném světě. Pozdraví vás osobní steward, který vám bude po celou cestu k dispozici, a zavede vás do vašeho přepychového kupé. "Absolutně všechno musí klapat," vysvětluje PhDr. Kateřina Šrubařová, zástupkyně Orient-Expressu v Praze.

Orient-Express (směřující k nám) vyjíždí ve středu večer z Benátek, ráno je ve Vídni a na Hlavním nádraží v Praze zastavuje ve čtvrtek kolem třetí odpoledne (tato cesta je na programu pouze čtyřikrát do roka; klasická trasa Paříž - Istanbul pouze jednou). Pak mají stewardi (za asistence ochranky a policie) tři čtvrtě hodiny na vyložení zavazadel a hrubý úklid. Když skončí, vlak je odtažen na odstavné nádraží (tam se důkladně vyčistí a umyje), kde je až do sobotního poledne přísně střežen. Ve 14.50 pokračuje směr Paříž, Calais, Dover, Londýn. Grafikony jsou sladěné tak, aby měl všude volný průjezd. Cestovní rychlost se pohybuje mezi 100 až 120 km/h.

"Jednou se stalo, že se v Praze nedostavili dva lidé k odjezdu. Vlak počkal jenom pár minut, pak musel pokračovat v cestě, jinak by ostatním vlakům na trase hrozilo zpoždění. Oba pasažéry jsem nechala dopravit taxíkem do Plzně, kde má Orient-Express dvouminutovou zastávku. Zaplaťpánbůh to stihli, ale byly to nervy.

Mám na starosti transfery lidí i zavazadel do hotelu a také z letiště (někteří pasažéři nastupují až v Praze), program cestujících během volného dne - návštěva Pražského hradu a Strahovského kláštera s koncertem barokní hudby, ale i doplnění čerstvého pečiva a zákusků do vlaku. V den odjezdu musí být v restauračních vagónech navíc sto osmdesát kilo ledu v kostkách a podle přesných požadavků květiny.

Je stanoveno, že na každém stolku je ve váze (je jich celkem třicet šest) kytička orchideje, přičemž délka stonku musí být 27 centimetrů. V barovém voze se aranžují do proutěných košíčků jakési ikebany o rozměrech 30 cm (délka), 20 cm (šířka) a 15 cm (výška). Nosím s sebou i pravítko."

Personál (na obvyklých 120 cestujících bývá dvaačtyřicetičlenný) tvoří francouzští šéfkuchaři (s praxí v nejlepších pařížských hotelech), dále pak Italové a Angličané. Ředitelem vlaku je Francouz. "Stewardi jsou takoví profesionálové, že jim šéf nemusí nic říkat. Stačí, když se podívá, a každému je jasné, co má na mysli. Všechno šlape jak švýcarské hodinky. Ředitel vlaku má o každém klientovi spoustu informací, takže přesné ví, že pan X nejí červené maso, pan Y má dietu, pan Z chce do kabiny 20 žlutých růží a tak dále."

Ve vlaku jsou k dispozici dvoulůžkové kabiny a apartmá. Exkluzivní jídla jsou zahrnuta v ceně jízdenky. Pokud si nevyberete z nabídky tří pokrmů, platíte si je sám, stejně jako alkoholické nápoje. Jen pro zajímavost - za litr šampaňského Roeder, Cristal 1990 dáte 1400 francouzských franků, láhev beaujolais Brouilly Chateau de Corcelles 1997 vás vyjde na "pouhých" 190 franků. Nekupte to!

Snídaně a odpolední čaj jsou servírovány ve vaší kabině v hodinu, kterou si sami určíte. K večeři si pánové oblékají smoking, dámy svými šaty (a často i účesy) zase navozují atmosféru 20. a 30. let. Nejdříve se vydají na aperitiv do barového vozu, kde se za jemného doprovodu piana věnují konverzaci se spolucestujícími. Poté jsou maitre d'hotel uvedeni ke svému stolu do umělecky vyzdobeného restauračního vozu, a zatímco se věnují konzumování vybraných pokrmů podávaných na stříbře, jejich steward jim připraví lůžka na noc. Všechny kabiny jsou vybaveny malou koupelnou, WC je na chodbě.

Existuje několik tras Orient-Expressu a lze si je objednat celé, nebo pouze jejich část. Pokud byste se rozhodli vydat se z Prahy do Paříže, vyjde vás to na necelých 60 000 korun.

"Nejčastějšími pasažéry jsou Angličané, ale Orient-Expressem cestují i Francouzi, Američané, Japonci. Mezi lidmi převažuje názor, že klienty jsou výhradně boháči. Není to tak úplně pravda. Často bývá jízdenka dárkem k svatbě nebo kulatým narozeninám, důvodem cesty může být i fandovství do železnice, což je případ dvou Čechů. Pro ilustraci jedna perlička: včera mi domů přišel balík ze Skotska, ve kterém je pánský smoking a dámské večerní šaty. Poslala ho paní, která přiletí s manželem do Prahy, odkud budou pokračovat Orient-Expressem do Londýna. Cesta má být pro něho překvapením k 50. narozeninám. Než přijedou, zanesu oblečení do jejich kabiny.

Orient-Express je zážitek na celý život, protože nabízí (mimo jiné) únik z každodenní současnosti do minulosti, reprezentované stylovou elegancí a lákavým přepychem. Proč bychom si ho nemohli jednou v životě aspoň na pár dní dopřát?! Stačí jen chtít sobě (nebo někomu blízkému) udělat radost."

Více informací vám poskytne:
PhDr. Kateřina Šrubařová
tel.: 602 363 717
e-mail: k.srubarova@worldonline.cz